Světová diplomacie je v roce 2024 opět v pohybu. Jedním z největších témat současné mezinárodní politiky je obnovení nepřímých jednání mezi Spojenými státy americkými a Íránem. Zatímco v minulosti byla mediátorem například Evropská unie, tentokrát se do popředí dostávají regionální mocnosti Blízkého východu a jižní Asie – konkrétně Turecko, Egypt a Pákistán. Tyto státy v posledních měsících přijaly roli zprostředkovatelů a jejich angažmá může zásadně ovlivnit nejen vztahy mezi USA a Íránem, ale i bezpečnostní situaci v celém regionu.
Jaká je role Turecka, Egypta a Pákistánu v diplomatickém procesu?
Turecko, Egypt a Pákistán se v roce 2024 staly klíčovými aktéry při nepřímých jednáních mezi USA a Íránem. Každý z těchto států má odlišnou pozici i motivaci:
- Turecko je dlouhodobě vnímáno jako most mezi Západem a Blízkým východem. Je členem NATO, ale zároveň si udržuje dobré vztahy s Íránem i Ruskem. V posledních letech Ankara posílila svou diplomatickou aktivitu, což dokládá i fakt, že v roce 2023 zprostředkovala několik kol rozhovorů ohledně ukrajinské krize. - Egypt patří mezi nejvýznamnější arabské státy a je tradičním spojencem USA. Zároveň je však v regionu respektován pro svůj neutrální postoj a schopnost jednat s různými stranami konfliktu. V roce 2023 například Egypt úspěšně vyjednával příměří mezi palestinským Hamásem a Izraelem. - Pákistán má s Íránem více než 900 km dlouhou hranici a sdílí s ním řadu bezpečnostních i ekonomických zájmů. Pro USA je důležitý i díky svému vlivu v muslimském světě.Podle údajů OSN mají tyto tři státy dohromady diplomatické styky s více než 150 zeměmi světa, což jim umožňuje sehrát unikátní roli prostředníka a „tlumočníka“ mezi Západem a Íránem.
Proč právě teď a co je předmětem jednání?
Důvody pro obnovení jednání mezi USA a Íránem jsou v roce 2024 zřejmé. Na jedné straně je tu pokračující napětí v Perském zálivu, zejména kvůli íránskému jadernému programu. Podle Mezinárodní agentury pro atomovou energii (MAAE) Írán v polovině roku 2024 disponuje zásobami obohaceného uranu, které překračují limity stanovené dohodou JCPOA z roku 2015 více než desetinásobně.
Dalším podnětem jsou opakované útoky na obchodní lodě v Rudém a Arabském moři. Jen v prvním pololetí 2024 došlo k více než 40 incidentům, ve kterých byly obviněny či podezřívány íránské nebo s Íránem spojené skupiny. USA požadují záruky ohledně bezpečnosti mezinárodní lodní dopravy, zatímco Írán trvá na uvolnění některých sankcí a uznání svých bezpečnostních zájmů v regionu.
Aktuální jednání se proto soustředí na tři hlavní témata: 1. Omezení íránského jaderného programu a obnovení inspekcí MAAE 2. Bezpečnost v Hormuzském průlivu a ochraně obchodních cest 3. Postavení íránských spojenců a milic v Iráku, Sýrii, Libanonu a JemenuSrovnání přístupů jednotlivých zprostředkovatelů
Každý ze zprostředkovatelů — Turecko, Egypt a Pákistán — má jiný styl diplomacie i jiné vztahy k oběma hlavním aktérům. Následující tabulka shrnuje jejich klíčové charakteristiky:
| Země | Vztahy s USA | Vztahy s Íránem | Diplomatické zkušenosti | Klíčové motivace |
|---|---|---|---|---|
| Turecko | Člen NATO, napětí kvůli Sýrii | Ekonomická spolupráce, občasné napětí | Zprostředkování mezi Ruskem a Ukrajinou, Sýrie, Libye | Regionální prestiž, ekonomické zájmy |
| Egypt | Strategický spojenec, vojenská pomoc 1,3 mld. USD/rok | Stabilní diplomatické vztahy | Vyjednávání Izrael–Palestina, Súdán | Bezpečnost regionu, ekonomická stabilita |
| Pákistán | Proměnlivé, spolupráce i napětí | Společná hranice, energetická spolupráce | Afghánistán, vztahy Indie–Talibán | Bezpečnost, vliv v muslimském světě |
Turecko se snaží posílit svou pozici regionálního lídra a ukázat, že dokáže být „mostem“ mezi Západem a Východem. Egypt těží z dlouhodobých vztahů s USA, ale chce být vnímán jako stabilizující síla v arabském světě. Pákistán má zase vizi stát se hlavním vyjednavačem v muslimském světě, což mu může přinést nejen prestiž, ale i reálné bezpečnostní záruky.
Dopady na regionální bezpečnost a globální politiku
Role těchto tří států v jednáních mezi USA a Íránem má širší důsledky. Podle dat Stockholm International Peace Research Institute (SIPRI) utratily státy Blízkého východu v roce 2023 za zbrojení více než 170 miliard USD, což je téměř 5 % světových vojenských výdajů. Každá eskalace v regionu se tedy okamžitě promítá do globální politiky i ekonomiky.
Například Hormuzský průlivem proplouvá denně přibližně 21 milionů barelů ropy (cca 21 % světové spotřeby). Každý incident v této oblasti okamžitě zvedá ceny ropy na světových trzích – v květnu 2024 po sérii útoků na tankery ceny vyskočily o 8 % během jediného týdne.
Zprostředkování dialogu regionálními státy může umožnit rychlejší reakce na krizové situace a přinést řešení šitá na míru místním podmínkám. Na druhé straně to ale znamená i větší riziko, že výsledky jednání budou ovlivněny konkrétními zájmy zprostředkovatelů na úkor širší stability.
Historické souvislosti a šance na úspěch
Jednání mezi USA a Íránem nejsou ničím novým. V roce 2015 byla podepsána „Jaderná dohoda“ (JCPOA), která vedla k omezení íránského jaderného programu výměnou za zrušení části sankcí. V roce 2018 však USA pod vedením prezidenta Trumpa od dohody jednostranně odstoupily, což vedlo k jejímu faktickému rozpadu.
Od té doby proběhlo několik pokusů o obnovení dialogu, většinou pod patronací EU. V roce 2023 však začala být patrná únava Evropanů i Íránců z dlouhých a neplodných rozhovorů. Změna v roce 2024 přišla v podobě zapojení Turecka, Egypta a Pákistánu, kteří mají k Íránu i k USA blíže a jsou schopni nabídnout nové formáty a motivace.
Podle expertů z International Crisis Group je úspěšnost regionálních mediátorů v podobných konfliktech kolem 40 %, což není mnoho, ale stále více než v případech, kdy jednání vede pouze jedna ze světových velmocí.
Možné scénáře dalšího vývoje
V následujících měsících lze očekávat několik variant vývoje:
- $1 Díky tlaku a motivaci regionálních mocností dojde k částečné dohodě, která umožní obnovení inspekcí MAAE a snížení napětí v Perském zálivu. Některé sankce budou zmírněny, což podpoří ekonomiku Íránu i obchodní partnery v regionu. - $1 Jednání se budou protahovat bez jasných výsledků. Zprostředkovatelé budou sice pokračovat v pokusech o dialog, ale bez výrazné změny v přístupu USA nebo Íránu zůstane situace status quo. - $1 Pokud některá ze stran ztratí důvěru v proces a dojde k dalším incidentům, může nastat nová vlna násilí a zvýšení vojenské přítomnosti v regionu.Zatímco v minulosti byly hlavními hybateli velmoci, nyní se ukazuje, že regionální státy mají potenciál ovlivňovat světové dění nejen z pozice „hráčů v pozadí“, ale i jako aktivní tvůrci kompromisů.
Shrnutí: Budoucnost diplomatických snah mezi USA a Íránem
Angažmá Turecka, Egypta a Pákistánu v jednáních mezi USA a Íránem je v roce 2024 výrazným signálem posunu v mezinárodních vztazích. Regionální mocnosti se stávají nejen prostředníky, ale i aktivními hybateli procesu. Úspěch těchto snah závisí na schopnosti všech stran najít kompromis v otázkách jaderného programu, bezpečnosti a regionálního vlivu. Ačkoliv není jasné, zda jednání povedou k průlomové dohodě, už samotná změna formátu a angažmá nových aktérů posiluje šance na deeskalaci a stabilizaci situace v jednom z nejcitlivějších regionů světa.
