„Čas krmení, to bývá řev nejhorší.“ Pitbulí „farma“ u bytovek: Život vedle ilegální množírny očima sousedů
Soužití s domácími mazlíčky patří v Česku mezi běžnou součást života. Ovšem co když se v bezprostřední blízkosti vašeho bydliště objeví „farma“ desítek psů, která není v souladu s předpisy? Množírny, často zaměřené na bojová plemena jako pitbulové, představují problém nejen pro zvířata samotná, ale i pro okolní komunitu. Aktuální případy z českých měst ukazují, že realita těchto míst je výzvou pro sousedy, úřady i samotné chovatele. Proč je situace kolem množíren tak komplikovaná, jaká rizika přináší a jak se vůbec vypadá život v jejich těsném sousedství?
Jak vypadá každodenní život vedle množírny pitbulů
Nedávné události ve středně velkém českém městě, kde se v jednom z bývalých průmyslových objektů objevila neoficiální „farma“ s více než třiceti pitbuly, ukazují na závažnost problému. Místní obyvatelé popisují situaci jako nesnesitelnou, zejména v době krmení, kdy štěkot a řev dosahují svého maxima.
Podle svědectví obyvatel okolních bytových domů je čas krmení doslova traumatizující zážitek. „To bývá řev nejhorší. Zvířata jsou ve stresu, perou se o jídlo, štěkají a někdy slyšíme i vyloženě agresivní projevy,“ popisuje jedna z obyvatelek. Zvuková kulisa se šíří nejen během dne, ale často i v noci, což narušuje spánek a psychickou pohodu lidí v okolí.
Problémem je nejen hluk, ale i zápach. Chovatelé často nezvládají úklid takového množství zvířat, což vede k šíření nepříjemných pachů do širokého okolí. Hygienická situace je o to horší, že množírny fungují často bez potřebných povolení a kontrol.
Statistiky a zákulisí množíren bojových plemen v Česku
Podle odhadů Státní veterinární správy funguje v Česku přibližně 2 500 neoficiálních množíren, z toho výrazná část se zaměřuje na populární, ale riziková plemena jako pitbul, stafordšírský teriér nebo bulteriér. Každý rok je odhaleno kolem 130 nových případů, přičemž reálná čísla mohou být ještě vyšší kvůli obtížné prokazatelnosti.
Prodej štěňat „z pod ruky“ je lukrativní byznys. Za jedno štěně pitbula si množírna účtuje v průměru 8 000 až 15 000 Kč. V případě, že chovatel vlastní 20 a více fen, může ročně „vyprodukovat“ až 100 štěňat, což znamená příjmy ve stovkách tisíc korun.
Tabulka níže ukazuje srovnání legálního a nelegálního chovu psů v ČR:
| Aspekt | Legální chov | Množírna |
|---|---|---|
| Povolení a registrace | Povinné | Chybí |
| Veterinární péče | Pravidelná, doložitelná | Často žádná |
| Počet chovaných psů | Obvykle do 10 | Desítky až stovky |
| Podmínky chovu | Splňují hygienické normy | Vysoce problematické |
| Roční příjem z prodeje štěňat | Do 100 000 Kč | I přes 1 000 000 Kč |
Rizika pro zdraví a bezpečnost okolí
Kromě narušení pohody sousedů představuje černý chov pitbulů také zdravotní a bezpečnostní rizika. Psi z množíren bývají často v horším zdravotním stavu, nejsou očkovaní a mohou přenášet infekční choroby, jako je parvoviróza, psinka nebo svrab. V roce 2023 bylo podle dat veterinární správy v souvislosti s množírnami zaznamenáno 87 případů šíření nákaz.
Obavy vyvolává také otázka bezpečnosti. Bojová plemena jako pitbul patří mezi silné a potenciálně nebezpečné psy, zvlášť pokud jsou chováni ve stresu a bez socializace. V posledních pěti letech eviduje policie více než 30 incidentů, kdy pes z množírny zaútočil na člověka nebo jiného psa. V jednom extrémním případu v Pardubickém kraji došlo dokonce k útoku, který si vyžádal hospitalizaci dvou dětí.
Hygienické riziko představuje také odpad – výkaly, zbytky potravy a zápach mohou být zdrojem hlodavců a hmyzu. V některých případech musely obce přistoupit k deratizaci okolí a zvýšenému úklidu veřejných prostranství.
Reakce úřadů a složitost zásahů
Zásahy proti množírnám nejsou vůbec jednoduché. Prokázání nelegálního chovu vyžaduje často dlouhodobé sledování, opakované kontroly a spolupráci více institucí – veterinární správy, policie, obce a často i nevládních organizací. Zákon ukládá povinnost registrovat chov nad pět fen starších jednoho roku, ale ne vždy je možné stav včas odhalit.
V roce 2023 provedla Státní veterinární správa přes 1 200 kontrol zaměřených na podmínky chovu psů. Z toho bylo zahájeno 143 správních řízení a 37 případů předáno policii s podezřením na týrání zvířat. Pokuty dosahují až 500 000 Kč, ale často padnou na chovatele, kteří nejsou ochotni nebo schopni je zaplatit.
Problémem je i legislativní mezera – zákon o ochraně zvířat proti týrání sice stanovuje základní povinnosti, ale možnosti rychlého odebrání zvířat jsou omezené. Podle analýzy organizace Obránci zvířat trvá průměrná doba od nahlášení podezřelé množírny po odebrání psů více než 7 měsíců.
Sousedé v pasti: Jaké mají možnosti a na koho se obrátit?
Lidé, kteří žijí v blízkosti množíren, často popisují, že se cítí bezmocní. „Kontaktovali jsme městský úřad, policii i veterináře, ale často slýcháme, že musí být více důkazů, fotky, svědectví, a čekáme měsíce,“ říká jeden z obyvatel sídliště.
Přesto existují doporučené kroky, které mohou sousedé podniknout:
1. Důkladně dokumentovat situaci – fotografie, záznamy hluku, svědectví více osob. 2. Obracet se opakovaně na obecní úřad, Státní veterinární správu a případně Policii ČR. 3. Spolupracovat s neziskovými organizacemi, např. Spolek na ochranu zvířat, které mohou poskytnout právní pomoc a medializovat případ. 4. Využít petice nebo stížnosti na hygienickou stanici v případě zápachu a nepořádku.Problematika ale zůstává – úřady jsou často zahlceny podněty a legislativa je v některých aspektech nejasná. Případy, kdy se podaří množírnu skutečně zlikvidovat, jsou spíše výjimkou než pravidlem.
Psychologické důsledky pro obyvatele a zvířata
Vedle hmotných škod a zdravotních rizik mají množírny i méně viditelné, ale závažné psychologické dopady. Průzkum mezi obyvateli bytových domů v okolí jedné z pražských množíren ukázal, že 62 % respondentů pociťuje zvýšenou úzkost, 37 % uvádí poruchy spánku a každý pátý zvažoval odstěhování.
Psi v množírnách jsou navíc často oběťmi izolace, nedostatku stimulace a násilí. Podle dat organizace Animal Eye má více než 80 % psů odebraných z množíren vážné potíže s chováním, vyžadují dlouhodobou resocializaci a péči.
Sousedé přitom často zažívají bezmoc i frustraci, zejména pokud mají vlastní děti nebo domácí zvířata, která jsou vystavena nepřetržitému štěkotu a potenciálnímu riziku útoku při případném úniku psů.
Shrnutí: Jak řešit problém množíren v Česku do budoucna
Množírny psů, zejména těch bojových plemen, představují v Česku stále závažnější problém. Ukazuje se, že bez důslednější legislativy, efektivní kontroly a spolupráce občanů s úřady je řešení pomalé a neefektivní. Osvěta veřejnosti, větší transparentnost a podpora adopce odebraných zvířat jsou důležité kroky, jak situaci zlepšit.
Pro sousedy množíren je důležité vědět, že nejsou bezmocní – každý podnět a svědectví může pomoci. Jen ve spolupráci s úřady a organizacemi lze dosáhnout změny a vrátit klid do domovů i důstojné podmínky pro samotná zvířata.
