Očkování v lékárnách: EU vs. ČR - Proč Češi váhají?

Spory o očkování v lékárnách: Jinde v EU funguje, ale Češi jsou konzervativní

Očkování v lékárnách je v mnoha zemích Evropské unie běžnou praxí, která pomáhá zvyšovat pokrytí očkování mezi obyvatelstvem. Zkušenosti z Francie, Portugalska či Švédska ukazují, že lékárny mohou hrát klíčovou roli v přístupnosti a efektivitě očkovacích kampaní. Přesto v České republice zůstává tato možnost spíše na okraji zájmu, a to i přes nedávné zákonné úpravy, které umožňují lékárníkům očkování provádět.

Evropský model přístupnosti

Ve Francii, kde bylo očkování v lékárnách umožněno již v roce 2019, se ukázalo, že tato služba může významně přispět k zvýšení míry očkovanosti. Lékárníci prošli speciálním školením a jsou vybaveni potřebnými nástroji k poskytování očkovacích služeb. Podobně je na tom Portugalsko a Švédsko, kde lékárny fungují jako důležité očkovací centra zejména v rámci sezónních kampaní proti chřipce.

Situace v České republice

V České republice byl krok k umožnění očkování v lékárnách učiněn teprve nedávno, a to konkrétně změnou zákona v roce 2021, která umožňuje lékárníkům očkovat proti chřipce a dalším vybraným nemocem. Přestože zákon nabízí tuto možnost, v praxi se setkáváme s určitým odporem jak ze strany veřejnosti, tak i zdravotnických profesionálů.

Češi jsou v otázce zdravotní péče často konzervativní a preferují tradiční přístup, kdy očkování probíhá v ordinacích praktických lékařů nebo ve specializovaných očkovacích centrech. Lékárny jsou vnímány primárně jako místa, kde se vydávají léky, a mnoho lidí má obavy z nedostatečného soukromí nebo odborné připravenosti lékárníků k provádění očkování.

Výzvy a příležitosti

Pro rozšíření praxe očkování v lékárnách je nezbytné zvýšit povědomí o této možnosti a vzdělávat jak veřejnost, tak lékárníky. Je důležité ukázat, že lékárníci mohou být dobře vyškoleni a že lékárny mohou nabízet dostatečné soukromí a bezpečí pro provádění očkování.

Další výzvou je integrace lékárníků do systému veřejného zdravotnictví tak, aby byla data o očkování efektivně sdílena a aby bylo možné sledovat pokrytí očkování na národní úrovni. Toto by mohlo vést k lepší koordinaci mezi různými poskytovateli zdravotní péče a zvýšit efektivitu očkovacích kampaní.

Závěr

Zatímco očkování v lékárnách nabízí mnoho výhod a v některých evropských zemích se již osvědčilo, v České republice je stále co zlepšovat. Je potřeba pracovat na změně vnímání veřejnosti a zvyšování odborných kompetencí lékárníků, aby se tato praxe mohla stát běžnou součástí zdravotnického systému. Pouze tak můžeme dosáhnout vyšší flexibility a dostupnosti očkovacích služeb pro všechny.